S autorčiným souhlasem Vám zde přinášíme článek od Markéty Kotkové, jejíž krásné tisky s ochrannými motivy pradávných koutnicových plachet jsme použily na diplom a taky na trička pro naše absolventky. Ze stejného zdroje je i obal čerstvě vydaného alba Písně porodní báby.
Chcete-li se dozvědět, co koutnice byla a nahlédnout do jejiho tajemství, článek od Markety následuje:
Před pár lety jsem na knižním veletrhu narazila na zajímavou knihu, vydanou nakladatelstvím Národního muzea. Jednalo se o Narození dítěte v lidovém prostředí a rituální vliv obřadní textilie – koutní plachty od Moniky Tauberové. Tak jsem vlastně náhodou objevila překrásný a křehký svět obřadních textilií našich předků.
Staročeské koutnice.
Slyšeli jste o nich?
Znáte je? Co jsou zač?
Koutnice jsou ruční výšivkou zdobené látky, které se používaly jako jakési ochranné záclonky. Jejich smyslem bylo chránit matku s čerstvě narozeným dítětem před špatnými vlivy a zlými kouzly v domácím prostředí, kde obvykle porod i narození probíhaly. Matka s novorozencem většinou celé šestinedělí ležela na posteli v levém koutě světnice, od toho také název koutnice. Jejich styk s okolním světem byl omezen různými zákazy a rituálními úkony. Vzhledem k tomu, že to bylo v dobách, kdy úmrtí novorozenců a vůbec malých dětí bylo celkem běžné, přežití novorozence a jeho prosperování bylo základním přáním, ke kterému směřovaly všechny lidové obřadní praktiky.
Koutní plachtu dostávala do výbavy téměř každá nevěsta. Šestinedělka pak ležela za touto “oponou” po dobu celých 6 týdnů. Plachty se zdobily různými tradičními motivy, které měly především ochranné a prosperitní významy. Byly vyšívané ze silnějšího konopného nebo lněného plátna o rozměrech 220x170cm.
Prastaré nejjednodušší motivy výšivek mívaly především ochranný význam. Magické myšlení vycházelo z přesvědčení, že obraz (symbol) konkrétní věci nebo i jeho část mají stejnou moc, jako věc samotná.
Jako nejstarší ochranné symboly se používaly různé šikmé, rovnoramenné i dvojité křížky, vlčí a kančí zuby, beraní rohy, jelení parohy, šípkové trní, sekáče (pravoúhle formované půlsvastiky) nebo tvary podobné hrábím a jinému pracovnímu nářadí. Sílu blahonosnou a hojnost přivolávající nesly například symboly slunce, měsíce v úplňku, osmicípé hvězdy, makovice, hrušky, kaliny, jablka, hada, jelena, kladiva a další.
S postupem času i vlivem maloměsta, byly prastaré symboly nahrazovány více dekorativní prvky a význam jednotlivých motivů se vyprazdňoval.
Barvy měly také svoji symboliku. Nejoblíbenější byla, jak se zdá barva červená, která symbolizovala hrdost, zdraví a krásu a byla jí od počátku přisuzována ochranná moc. Nejstarší vyšívané plachty byly vyšívány v červené barvě již v 17.století. Jejich tóny se podstatně lišily podle různých domácích výrobních receptů, barviv a materiálů. Ale pojímání červeně i dalších přírodních barev a jejich aplikace sahá až do pravěku.
S výrobou syntetických barev se lidový vkus paradoxně trochu potlačil a pestrobarevné přehnaně zdobné kousky nahradily původní jednoduché motivy vyšívané červenou po domácku barvenou režnou nití na režné lněné nebo konopné plátno.
(cituji také z knihy Antonína Václavíka Textil v lidové tvorbě, kterou jsem nedávno sehnala na knihobotu)
Já jsem si motivy na koutnicích zamilovala na první pohled. Rozhodla jsem se je oživit a dále s nimi pracovat ve své tvorbě. Volně překreslené jsem je použila jako inspiraci pro vytvoření linorytových raznic, se kterými potiskávám přírodně barvené textilie. Nejbližší jsou mi obrazy jelínků, květů/stromů života a ptáčků.
Některé významy mých oblíbených motivů:
jelen– dospělost, síla, zdraví, obnovování
strom– starodávný symbol pro život jako takový
pták – původně symbolizoval duši zemřelého, později se proměnil v symbol romantické lásky až symbolizoval samotného ženicha
křížky – prastaré ochranné motivy
had – prastará představa hada hospodárníčka jako ochránce rodu a symbol prosperity
Je zajímavé pozorovat, jak ostatní lidé na tyto motivy velmi pozitivně reagují.
Snad nám připomínají naše ztracené kořeny?
Patří přece ke kulturnímu i lidovému dědictví nás všech.
A nejen to, podvědomě se možná vztahují k hlubokým vrstvám
naší ženské intimity a životním cyklům a proměnám, které nás provázejí od nepaměti.
Představ si, že všechny ty naše záclonky, ubrusy, dečky, povlaky na polštáře, kapesníčky a šátečky nejsou pouhé kousky látek nesoucí praktický nebo estetický význam. Co když v sobě stále mohou ukrývat magicko – rituální moc, spojující naši každodennost s mystickým a tajemným světem za oponou?
Další úvahy už nechám na tobě.
Pokud tě zajímá, co jsem vytvořila z látek potištěných motivy z koutnic prozkoumej můj obchůdek s textilními originály. Markéta Kotková – Atelier
Marketa Kotková
