Kontinuální péče
V poslední době můžete narazit na pojem kontinuální péče. Co si pod tímto pojmem představit? Kontinuum znamená spojitost, ať už v kontextu fyzikálního prostředí, nebo v matematice jako souvislou řadu čísel či množinu bodů, která nemá žádné mezery. Obecně se termín používá k popisu něčeho, co je plynulé, nepřerušené a bez mezer. A to je přesně význam kontinuální péče.
Do 50. let, by asi nikoho nenapadlo, že to může být i jinak, než že o ženu v očekávání pečuje porodní bába nebo rodinný lékař. Budoucí maminka vyhledala porodní bábu a ta ji opatrovala během těhotenství, kdy se starala, aby žena dobře jedla, odpočívala, dokázala jí pomoci od lecjakých potíží, kontrolovala, jak roste miminko, v jaké je poloze a pomáhala ženě chystat vše tak, aby byl porod harmonický, vše dobře běželo a maminka i dítě byly po porodu v pořádku. Bylo samozřejmostí, že porodní bába nebo lékař navštívili „své“ rodičky i po porodu. Zkontrolovali, jak se daří jim i jejich dětem. Péči tedy poskytovali 1–2 lidé, porodní bába a někdy i lékař.
Během 50. let se situace v porodnictví radikálně změnila. Ženy začaly chodit do tak zvaných těhotenských poraden, kde byl lékař a porodní asistentka, která byla později přejmenována na ženskou sestru. Porody se přesunuly do nemocnic, kde se rodičky setkávaly s úplně cizím personálem a stejně tak i rodící žena byla pro lékaře a sestry někým cizím. Osobní historie (anamnéza) se zúžila na prodělané nemoci, nemoci v rodině, pracovní prostředí, které často bylo pro těhotné ženy nezdravé. Sociální anamnéza se zjednodušila na to, zda je žena vdaná nebo svobodná, zda kouří nebo pije pravidelně alkohol. Až téměř do 90. let nebyl možný žádný doprovod k porodu, a ženy rodily v cizím prostředí s cizími lidmi kolem sebe, v ústavních košilích bez možnosti mít u sebe cokoliv osobního. Z porodního sálu byla maminka převezena na oddělení šestinedělí, kde byl opět jiný personál, jiné sestřičky, jiná pravidla. Miminko bylo předáno na novorozenecké oddělení a k matkám byly děti voženy pravidelně po 3 hodinách přibližně na půl hodinky. Čas hospitalizace se v průběhu let měnil od 5 dnů, týden, ale byla i doba, kdy byly ženy v porodnici 10 dní. Někdy bez možnosti návštěv, později návštěvy v předepsaných hodinách v návštěvní dny obvykle 2x za týden. Po příchodu domů chodívaly porodní asistentky, později ženské sestry „koupat“, což obnášelo kontrolu domácího prostředí, ukázání, jak miminko umýt a jak o něj pečovat, protože v porodnici ženy neměly možnost své dítě vidět jinak, než zabalené do peřinky. A pak už žena jen navštěvovala pediatra a sama byla vyšetřena po skončení šestinedělí. S postupem doby začali muži doprovázet ženy k porodům, vznikaly pokoje rooming in, kdy děti byly na pokoji s matkou, ale rozhodně ne stále, a už vůbec ne nepřetržitě od prvních chvil života. Žena se setkávala během těhotenství, porodu a ranného mateřství s mnoha lidmi, se kterými nebyla většinou možnost navázat jakýkoliv důvěrný a rovnocenný vztah. Naopak, zdravotnictví je založeno na vertikální hierarchii a klient bývá ten poslední v řadě.
jak se doba proměnila?
Co se nezměnilo a dosud většinově nemění je to, že někdo jiný se stará o ženu v těhotenství, někdo jiný během porodu a často nikdo během šestinedělí. Navíc přibylo spousta specializovaných vyšetření: podrobné ultrazvuky, screeningy, echo srdíčka plodu, interní vyšetření a další, které vykonávají lékaři a sestry na specializovaných pracovištích. Ženy a jejich děti jsou zkoumány do největších podrobností, ale nikdo nezná celek. Málokdo ví, jak se žena cítí, jak si rozumí s partnerem, zda se na miminko těší, jak její těhotenství vnímá širší rodina. Nikdo se nezajímá, jak jí, jak spí, co dělá ve volných chvílích, na co myslí, co ji znepokojuje. Možná chodí některé ženy na předporodní kurzy, cvičení nebo plavání, kde dostávají obecné informace, případně mají možnost se ptát, ale zase jsou to další pečující lidé, kteří nebudou se ženou ani u porodu, ani po porodu.
Propojení minulosti a současnosti
Snahou komunitních porodních asistentek a porodních babiček je vrátit se k výhodám z minulosti a využít možností současnosti. Žena vyhledá svoji porodní babičku ideálně už v době, kdy si přeje otěhotnět, nebo když zjistí, že je těhotná. Dozvídá se, jak o sebe pečovat, jak se vyvarovat různých v těhotenství obvyklých obtíží, může si popovídat o svých úzkostech, ale i radostech. Někdy přichází i se svým mužem. Pozornost je věnována jak péči o tělo, tak o ducha, emoce, vztahy, práci a další oblasti. Zpočátku některé ženy odpovídají na otázku: „Jak se máte?“, „Pan doktor říkal, že je všechno v pořádku.“ Postupně začnou říkat: „Cítím se skvěle. Mé dítě roste a komunikuje se mnou.“
Ženě se vrací svoboda rozhodovat o sobě a svém dítěti, ale i zodpovědnost a síla. Dostává informace o výhodách i nevýhodách různých kroků, rozhodnutí, přístupů a vyšetření a pak je schopná se sama informovaně rozhodnout. Co je pro jednu ženu nevýhodné, riskantní a vzbuzuje v ní strach, to může být pro druhou výhodné, svobodné a plné důvěry. Takto poučená žena, si snáze volí, kde a s kým se cítí v bezpečí, a tedy kde a s kým chce rodit. Je samozřejmostí, že porodem to nekončí, ale spíš začíná.
Poporodní návštěvy jsou součástí kontinuální péče. Patří sem pomoc s kojením a péčí o miminko, ale i povzbuzení, podpora a péče o tělo, aby se zase zavinulo do správné polohy. O ženu pečuje stále stejná osoba, jen podle potřeby přizývá k péči ostatní odborníky. Někdy to může být lékař, jindy fyzioterapeut, někdy žena může vyhledat i další pomáhající profese, ale vždy je tu jako kotva jedna porodní babička, která ví a vše dává do souvislostí. Pokud je dobře vytvořený vztah na oboustranné důvěře, pak je žena schopná se uvolnit, otevřít a cítí se v mnohem větším bezpečí, než když chodí z čekárny do čekárny a navštěvuje množství zdravotníků, kteří ji vlastně vůbec neznají. Je to stejné, jako když rozkouskujete člověka na množství železa v krvi, hladinu glukózy, srdce, plíce, ledviny, EKG a kvalitu chrupu a myslíte si, že víte, co má takový člověk rád, jak krásně zpívá, jak miluje a je milován. Jak může být porodní asistentka na porodním sále schopná se vcítit, jak může pochopit nepřiměřené reakce, jak může rozumět tomu, že pro někoho je vaginální vyšetření „normální“ a pro někoho může představovat porodnické násilí? To je vlastně nesplnitelný úkol.
Vnímám, jako velmi moudré postupně měnit současný model péče o těhotné a rodící ženy. Je potřebné, aby o ženu zase pečovala jedna osoba a to kontinuálně, nepřerušovaně, ideálně od dětských střevíčků, přes dospívání, první lásky až po mateřství a jindy zase od porodů, přes menopauzu a možná i doprovázení z těla stejnou bránou, kterou přichází děti na tento svět. To je úkol porodních babiček a díky že jsou a díky že jich je stále víc.
autorka: Lucie
